Zbyněk Janata
Zbyněk Janata se narodil 1. 2. 1933 v Bartoušově (spádová obec Libáň) na Jičínsku jako druhý syn učitele Ladislava Janaty (první syn Jaromír, 1931). Matka Julie, rozená Brzáková, zemřela v roce 1936, kdy byly Zbyňkovi pouhé tři roky. V roce 1938 se jeho otec znovu oženil s kolegyní učitelkou, s níž měl ještě dalšího syna Jiřího (1943) a dceru Hanu (1948).
Janatovi měli s dětmi velké plány a nejstarší Jaromír je jako vzorný student medicíny plnil. Se Zbyňkem však byly větší problémy. Studium na gymnáziu v Nymburku a v Poděbradech nedokončil. V roce 1948 byl přijat na vyšší průmyslovou školu v Mladé Boleslavi. Tam sice problémy neměl, ale ve třetím ročníku se dal zlákat spolužáky k účasti na pokusu o krádež motoru z vraku auta odstaveného na školním dvoře a po něm následoval přísný trest: vyloučení ze všech škol. Místo kariéry konstruktéra v mladoboleslavské automobilce se tak Zbyněk Janata musel spokojit s brigádnickou prací v hutích na Kladně a později s místem technického úředníka v podniku Kovolis – Čáslav, provozovna v Hedvíkově.
Další osudy Zbyňka Janaty jsou spojené s činností odbojové skupiny bratří Mašínů. Rodinu Mašínových poznal už jako dítě za okupace, kdy jeho otec, který tehdy působil v Poděbradech, pomáhal paní Mašínové v těžké situaci poté, co jejího manžela Josefa Mašína st. zatklo gestapo. Janata se účastnil například přepadení stanice SNB v Čelákovicích v září 1951, jehož motivem bylo získat zbraně pro další odbojovou činnost. Tato akce vyvolala zuřivou reakci bezpečnosti, byl při ní zabit příslušník SNB Honzák, který měl oné noci službu.
Členové skupiny začali uvažovat o emigraci, jejich přípravy však překazilo zatčení a vyšetřování bratří Mašínových a jejich strýce Ctibora Nováka v říjnu 1951. Těsně před zatčením Zbyněk Janata společně s Milanem Paumerem a Egonem Plechem za dramatických okolností uprchli z bytu Mašínových v Poděbradech a společně ukryli zbraně, které by jinak nepochybně vedly k odhalení činnosti skupiny. Po odsouzení Ctirada Mašína k trestu odnětí svobody vykonávaném v uranových dolech na Jáchymovsku se Zbyněk Janata aktivně zapojil do hledání možností, jak opatřit finance k jeho vysvobození a další činnosti. Především díky Janatovi (vzhledem k jeho znalosti podmínek v Kovolisu Hedvíkov) vznikl plán přepadnout vůz s výplatami pro zaměstnance Kovolisu, který provedli v srpnu 1952. Sám se přepadení neúčastnil, aby ho nepoznal někdo z posádky vozu. Smrt pokladníka Rošického sice akci nezhatila, ale zvýšila riziko prozrazení. Přesto skupina provedla další akce (odcizení trhaviny donarit z dolu u Kutné Hory – srpen 1953 s aktivní Janatovou účastí, dále podpálení stohů slámy v domovském regionu dalšího člena skupiny Václava Švédy na Moravě – září 1953, tentokrát se Zbyněk Janata neúčastnil). Hořící stohy sice vyvolaly náležitý ohlas mezi místními rolníky, nespokojenými s poměry v JZD, ale zároveň přivedly bezpečnost na stopu Václava Švédy (viz Životopis Václava Švédy) a odchod za hranice byl znovu na pořadu dne. Došlo k němu na počátku října 1953; místo přechodu hranic: lesnatá krajina na Chebsku, cíl: západní okupační zóna Berlína. Zbyněk Janata byl jediný z pětice uprchlíků, který neměl zbraň. Při střetu s východoněmeckou policií na železniční stanici v Ucro se ve zmatku při přestřelce ztratil. Jeho šance se bez prostředků a znalosti jazyka výrazně ztenčily a východoněmecká policie jej brzy zadržela.
Následovaly vysilující výslechy a v roce 1954 předání k soudu do Československa. V lednu 1955 byl v monstrprocesu odsouzen za velezradu, pokus o vraždu, loupež a rozkrádání národního majetku k trestu smrti. Jeho otec se pokoušel všemi možnými prostředky dosáhnout synova omilostnění (viz žádost o milost v příloze) a podle dostupné dokumentace přesvědčil i rodinné známé, o kterých se domníval, že mají v očích režimu pevnou pozici, aby žádali o přijetí u prezidenta Zápotockého ve věci zmírnění trestu pro jeho syna. Nebylo to však nic platné.
Zbyňka Janatu popravili v Praze na Pankráci společně s Václavem Švédou a Ctiborem Novákem dne 2. května 1955 ve věku 22 let.