Josef Hasil (* 8. února 1924 v Zábrdí u Prachatic) je bývalý šumavský převáděč a později agent americké zpravodajské služby CIC. Pro své schopnosti a svou nepolapitelnost byl označovaný jako Král Šumavy (tak ho ve svých spisech označila sama Státní bezpečnost).

 

Vyrostl ve skromných poměrech v chudé početné šumavské rodině, měl 3 bratry a 4 sestry, o všechny se starala matka.

 

Za druhé světové války byl nuceně nasazen v Pasově, v březnu 1945 utekl do Čech a do konce války se skrýval v jeskyni a dělal spojku u partyzánů. Po válce nastoupil k SNB a v lednu 1948 k pohraničnímu útvaru Zvonková a sloužil na hranicích v oblasti česko-německo-rakouského trojmezí. Komunistický převrat v únoru 1948 a záhadné úmrtí Jana Masaryka ho přesvědčily, že stojí na špatné straně, a začátkem roku 1948 začal převádět uprchlíky na Západ.

Po neúspěšném přechodu 20. října 1948 ho udal člověk, u kterého vyčerpaný Hasil žádal o vodu. Byl zatčen a na konci roku 1948 ho za zločin úkladů proti republice odsoudil nechvalně známý soudce a prokurátor Karel Vaš (mj. spoluzodpovědný za justiční vraždu generála Heliodora Píky) na 9 roků vězení.

 

Nejprve byl vězněn na Borech a později v Českém Jiřetíně, odkud byl s ostatními vězni vožen na práci do uhelných dolů u Mostu. Po půl roce věznění, 9. května 1949, se mu s jedním ze spoluvězňů podařilo utéct a za dramatických okolností se dostal na Západ.

Na Západě začal pracovat pro americkou zpravodajskou službu CIC (a později CIA) jako agent-chodec. Spolu s dalšími agenty, mj. i se svým bratrem Bohumilem (zahynul při přestřelce 13. září 1950) pokračoval v převádění přes hranice - převáděl politické vězně, exministry, poslance, kněze i matky s dětmi. V letech 1949-1952 vybudoval především v jižních Čechách rozsáhlou síť stovek spolupracovníků a informátorů.

 

V roce 1953 byla postavena železná opona a Hasil tak s kariérou agenta-chodce skončil a pro americkou rozvědku pracoval již jen v Bavorsku.

V roce 1954 odjel do USA, kde dodnes na předměstí Chicaga žije. CIA už o jeho služby nestála, a tak začínal od nuly - myl nádobí, rybařil, pracoval v řeznictví, tesařil, obsluhoval lis, krátce žil v Kanadě, kde chtěl s bratrem Juliem (kterého kdysi také převedl) založit pilu, až zakotvil jako kreslič pro automobilku General Motors a tuto práci dělal dlouhých 30 let až do důchodu.

 

V Československu je mezitím natočen propagandistický film Král Šumavy, který je velmi volně inspirován příběhy skutečných Králů Šumavy Josefa Hasila a Franze Nowotnyho.

Po sametové revoluci navštívil Hasil Československo, ale natrvalo zde nezůstal a vrátil se do USA. Tam ho také přijel navštívit jeho syn Josef (narozený v roce 1949), se kterým se viděl poprvé po více než 40 letech.

 

V roce 2001 byl dokončen dokumentární film Zpráva o Králi Šumavy, jehož režisérka a scénáristka Kristína Vlachová sledovala téma Josefa Hasila dlouhých 30 let. 28. října stejného roku byl prezidentem Václavem Havlem vyznamenán Medailí Za hrdinství.

 

V roce 2012 vyšel historický román Návrat Krále Šumavy od spisovatele Davida Jana Žáka, který popisuje jeho životní příběh a která čerpá z výpovědí pamětníků, z archivních dokumentů a také z řady dlouhých telefonických rozhovorů, které Žák s Hasilem vedl během celého roku 2011.

 

Legendární převaděč a agent-chodec Josef Hasil žije na předměstí amerického Chicaga. Stále je v dobré kondici a užívá si natáčení velkého dokumentu. V sobotu oslaví 90. narozeniny.

 

Každá doba má své hrdiny. Režimem oslavované, ale i stíhané. Jedním z největších fenoménů 20. století je Král Šumavy. Převaděč, který nejprve v policejní uniformě a později jako agent-chodec zachránil desítky lidí před komunistickou diktaturou.

Jmenuje se Josef Hasil a dodnes žije v domku na předměstí amerického Chicaga. V sobotu mu bude 90 let.

"Před týdnem jsem s tátou telefonoval. Má se dobře, zdraví mu slouží. Už jsme poslali i gratulace a fotografie naší vnučky. Byli za ním také už američtí filmaři a natočili první rozhovory pro dokument. Zítra se s ním zase spojím," hlásí Josef Vávra, Hasilův syn, který žije v Prachaticích. S otcem se poprvé setkal až po roce 1989.

 

Josef Hasil se narodil 8. února 1924 v Zábrdí u Prachatic. "Pocházím z chudé rodiny. Otec nás opustil, maminka měla na starosti osm dětí, museli jsme sloužit u sedláků. Pásli jsme dobytek," líčil Hasil před časem v televizním dokumentu České televize.

 

V lednu 1948 ho přidělili k pohraničnímu útvaru Zvonková

Za druhé světové války byl nuceně nasazený v Pasově. V březnu 1945 však Němcům uprchl do Čech a stal se spojkou u partyzánů. Po válce se vyučil bednářem, ale nakonec nastoupil jako dobrovolník ke Sboru národní bezpečnosti. V lednu 1948 ho přidělili k pohraničnímu útvaru Zvonková na Šumavě.

Hned po únorovém puči začal převádět na Západ jednotlivce i celé rodiny. Ve zločinnosti komunistického režimu ho definitivně utvrdilo záhadné úmrtí Jana Masaryka.

 

Během přechodů přes hranice se vždy spoléhal na perfektní znalost místa a svůj sluch. "Ten mě vždycky zachránil, malinko někde něco prasklo a já jsem zbystřil. A za chvilku už jsem slyšel hlasy. Ti, co byli se mnou, neslyšeli nic," vyprávěl.

 

V říjnu 1948 v mlze zabloudil. Narazil na německou finanční stráž a uprchl zpět do Čech. Udal ho však člověk, kterého požádal o vodu. Byl zatčen a odsouzen na devět let. Tři týdny před svatbou s Marií Vávrovou, která s ním čekala dítě. Soudu tehdy předsedal Karel Vaš, později známý z procesů s Miladou Horákovou či generálem Heliodorem Píkou.

 

Hasil si odpykával trest v mosteckých uhelných dolech. Mezitím mu Marie Vávrová porodila syna Josífka. "Každý den jsem se pokoušel z lágru utéct, ale nešlo to," vzpomínal Hasil.

 

Po půl roce se mu to však spolu s bývalým letcem Antonínem Vítkem podařilo. S nohama plnýma krvavých boláků se dvojice dostala do Bavorska. A trest padl na Hasilovu rodinu a příbuzné jeho snoubenky Marie Vávrové.

"Když mámu zavřeli, vychovával mě dědečkův bratr ve Volarech. Prý mě k němu odvezl v ruksaku mámin bratranec. V mých pěti letech pustili babičku, která si mě vzala do vsi Škarez na Šumavě. Pomáhal jsem jí s hospodářstvím, oral jsem s koňmi. Matka se vdala do Budějovic," popsal Josef Vávra.

 

Na Západě vstoupil Hasil společně s bratrem Bohumilem do služeb americké zpravodajské služby CIC. V té době se zrodil přízrak legendárního převaděče. Stal se noční můrou pro pohraničníky i estébáky.

Sami ho dokonce označovali termínem Král Šumavy. "Dozvěděl jsem se to až později, že mi tak říkali. Komunisti to asi vymysleli schválně, aby až mě chytnou, mohli říkat, že lapili Krále Šumavy," přemýšlel Hasil.

Na počátku 50. let vytvořil rozsáhlou zpravodajskou síť. Pomáhal politickým vězňům, rodinám s dětmi i bývalým ministrům. "V té době většina vojáků a pohraničníků tátovi fandila. Když se rozneslo, že Hasil má zrovna převádět, tak mu drželi palce. Změnilo se to, až když přišli na hranice kovaní komunisti, zblblí ze školení," vypráví Vávra.

 

Jedna z cest však skončila tragicky. V září 1950 se s bratrem Bohumilem vydali do Čech pro jeho synka Jiřího. Padli však do pasti a Bohumil v přestřelce zemřel. Jeho tělo pohraničníci tajně zakopali u zdi hřbitova v Českých Žlebech.

Byla to tehdejší běžná praxe. Oběti železné opony se nesměly stát cílem uctívání, měly zmizet z historie. U zdi se však brzy začala zjevovat svíčka s květinami. Nikdo z rodiny je tam dávat nemohl, byli hlídaní. Jedině Král Šumavy.

 

 

V automobilce General Motors působil až do důchodu

Josef Hasil převáděl až do roku 1953, kdy se hranice definitivně uzavřela. Chvíli dělal výzvědnou práci v Bavorsku, ale za rok odletěl do USA. Myl nádobí, pracoval v řeznictví, chodil na ryby. Nakonec skončil v automobilce General Motors, kde působil až do důchodu.

 

Celá Hasilova rodina byla perzekvovaná. Jen namátkou: matka Rosalie byla odsouzena k 16 letům odnětí svobody, bratr Antonín ke 22 letům. Josef Vávra se s Hasilem setkal poprvé v roce 1990, kdy za ním přiletěl do USA.

 

"Tři dny jsme si povídali o rodině a jeho přechodech. Uvědomil jsem si, že jedno z největších komunistických svinstev bylo zpřetrhání rodinných vazeb. To uměli dobře," přemýšlí Vávra.

 

O pár měsíců později přiletěl Král Šumavy do Čech. Vzbudil nadšení, místní se na něj těšili. Podle Vávry se však našlo i několik jedinců, komunistů, kteří by ho nejradši na Šumavu nepustili. V roce 2001 ho prezident Václav Havel vyznamenal Medailí Za hrdinství. Za zastřeleného Bohumila Hasila převzal Vávra předloni cenu Václava Bendy.

 

I v 90 letech je Josef Hasil v dobré kondici. Pravidelně vozí autem manželku ke kadeřníkovi, jezdí na mše, nedávno natíral plot. Bedlivě sleduje i situaci v Česku, čte noviny. Do Čech už se však nevrátí. Jednak kvůli věku, také kvůli tomu, že je zde podle něj pořád spoustu komunistů, kteří po roce 1989 jen změnili kabát.

 

HBO točí dokument

 

Hasilův příběh oživil na podzim 2012 jihočeský spisovatel David Jan Žák, který o něm vydal román Návrat Krále Šumavy.

 

Kniha se stala bestsellerem a o zfilmování projevilo zájem několik velkých společností. Nakonec vznikne televizní minisérie v produkci Bionaut Films. Režírovat ji bude Radim Špaček.

 

"Do léta by měl být hotový scénář. Natáčet začneme zřejmě na konci roku. Série bude mít tři nebo šest dílů a bude vznikat poměrně dlouho, minimálně sto natáčecích dní. Příběh se totiž odehrává v několika ročních obdobích," podotýká Vratislav Šlajer zBionaut Films.

 

Osud slavného převaděče navíc zasáhne i diváky v Evropě a Americe. V mezinárodní koprodukci o něm filmaři ve spolupráci s HBO točí působivý dokument. "V lednu jsme pořídili první část rozhovorů. Máme asi osm hodin, právě to stříháme. Mám z toho dobrý pocit. Josef Hasil je veselý pán, má toho spoustu k vyprávění. Budeme pokračovat po celý rok," dodává Šlajer.

 

S Hasilem se po revoluci setkal také současný ministr kultury Daniel Herman. Na místech, kde působil Král Šumavy, pobýval už jako mladík a opravoval na hřbitově náhrobky. Předloni se ještě jako ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů pokoušel najít v Českých Žlebech neznámý hrob Hasilova zastřeleného bratra Bohumila.

 

"Bohužel jsme nebyli úspěšní. Těší mě však, že díky rodině byla na hřbitově instalována pamětní deska o Bohumilu Hasilovi. Pokládám za velký dluh, že ti, kdo stříleli na lidi, kteří se pokoušeli dostat na svobodu, památníky mají, ale ti, již svobodu hájili, je nemají," říká Herman.

 

Zdroj: https://budejovice.idnes.cz/kral-sumavy-slavi-devadesatiny-d3e-/budejovice-zpravy.aspx?c=A140207_085444_budejovice-zpravy_khr