Josef Mašín
Josef Mašín se narodil 26. srpna 1896 v obci Lošany u Kolína jako jediný syn sedláka Aloise Mašína a jeho ženy Marie. Už od raného mládí byl nespoutané dítě. V letech
1907-11 docházel na české reálné gymnasium v Kutné Hoře. V rozmezí let 1912-15 studoval střední zemskou školu v Roudnici nad Labem.
Poté krátce studoval rakousko-uherskou vojenskou akademii. Přednášky o taktice a strategii byly ale nepraktické a nemoderní. Mašína vyučoval starý důstojník rakouské armády, který když si nemohl na něco vzpomenout zvolal: "Säbel hoch und hurrah!" - Šavle hore a hurá! Jednou byl mašín dotázán jak by se dostal z učebnicového obklíčení, na to on odpověděl: "no snad Säbel hoch und hurrah!". Nedlouho po tom byl ze školy vyloučen.
28. dubna 1915 byl Mašín odveden a zařazen k c.k. pěšímu pluku 36, s kterým odjel na ruskou frontu. Naneštěstí vyfasoval o číslo menší boty které ho hrozně dřely. Navzdory rozkazu který vydal jeho velící důstojník si boty sundal, ale když to zjistil velitel zbil Mašína jezdeckým bičíkem. Ještě tu noc Mašín dezertoval a vzdal se Rusům.
V letech 1916 až 1921 pak bojoval v Československých legiích v 1. čs. střeleckém pluku. Několikrát byl zraněn (jednou velmi vážně střelou do břicha, měl ho ale prázdné takže přežil). Bojoval v bitvách u Zborova, u bachmače a na transsibiřské magistrále. Byl také mimo jiné vyznamenán Křížem sv. Jiří (vysoké ruské vyznamenání).
Po návratu do Československa se stal štábním kapitánem čs. armády. V roce 1922 absolvoval granátnický kurs v Milovicích. V letech 1923-27 sloužil u dělostřelectva v Českých Budějovicích a od roku 1927 do roku 1928 v Jindřichově Hradci. V letech 1928-1939 sloužil jako zástupce velitele pluku u 1. dělostřeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova v Ruzyni.
18. červan 1929 se oženil s Zdenou Novákovou s níž měl tři děti: Ctirada, Josefa a Zdenu.
14. řezna 1939 byl degradován z důvodu neuposlechnutí rozkazu neklást odpor okupantům. Po odchodu z armády se rozhodl dál bojovat proti okupantům zprvu neorganizovaně, později v rámci organizace Obrana Národa. Tam se také setkal s Josefem Balabánem a Václavem Morávkem se kterými utvořil legendární skupinu: Tři králové. Tato skupina mino jiné získávala cenné zpravodajské informace, shromažďovala zbraně, tiskla a distribuovala ilegální materiály a prováděla sabotáže.
Josef Mašín byl dopaden Gestapem 13. května 1941 v Praze Nuslích. Mašín se nacházel v konspiračním bytě kde právě s Morávkem a radistou Peltánem vysílali do Londýna. Když gestapo zazvonilo Mašín se se zbraní v ruce vrhl ke dveřím. Morávek s radistou se zatím zoufale snažily zničit odesílané informace. Mašín otevřel dveře a skrz kapsu svou pistolí střelil nejbližsího gestapáka do břicha. Vyběhl na chodbu která už je plná gestapáků podaří se mu ještě několikrát vystřelit a zasáhnout, dokonce ještě přeskočí zábradlí ale to už se na něj snese déšť střel dvě z nich ho zasáhnou. Mašín je po zatčení odvezen do vojenské nemocnice, kde se ještě pokusí uniknout. Po tomto incidentu je definitivně převezen do Petschkova paláce. Tam je vyslýchán a brutálně mučen ale Josef Mašín neudá ani jednoho ze svých spolupracovníků. Několikrát se pokusil o sebevraždu a je také jediným vězněm který se pere s vyšetřovateli, proto k němu chodí minimálně ve dvou. Ještě se pokusí Mašína přesvědčit když ho přivedou k cele jeho ženy a nechají ho podívat se dovnitř. Ani to však Mašína nezlomí. Josef Mašín je popraven 30. června 1942 na Kobyliské střelnici a jeho poslední slova jsou: "Ať žije Československá republika!".
Po válce byl Josef Mašín povýšen in memoriam do hodnosti brigádního generála a v květnu 2005 in memoriam do hodnosti generálmajora. Jeho žena Zdena Mašínová byla několik měsíců vězněna gestapem, po válce vyznamenána čs. válečným křížem. V roce 1953 byla odsouzena komunisty k 25letům vězení za údajnou pomoc při činech které spáchaly její synové (ve skutečnosti o nich nic nevěděla). Zemřela v komunistickém žaláři 12. června 1956.
část textu posledního dopisu pplk. Josefa Mašína:
část textu posledního dopisu pplk.
posílám Vám poslední svůj pozdrav před svým odchodem na věčnost. Poslední má myšlenka platí jen Vám a to mne nejvíc tíží, neboť jste ještě dosud malé a potřebovaly byste mé největší péče. Bohužel Vás musím opustit. Dnes ještě nechápete vše, ale až budete starší, jistě mne pochopíte.
Bojoval jsem za Vaší drahou vlast a národ proti odvěkým naším nepřátelům - Němcům, kteří naší vlast a národ chtěli porobit a zničit. Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i Vy byly porobenými otroky, nýbrž abyste zůstaly svobodnými a volnými občany. Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest povinností každého uvědomělého Čecha. I Vy jednou takto musíte postupovat. V tomto boji jsem podlehl. Věřím však pevně, že naše svatá věc zvítězí.
Chlapci, mám ještě jedno přání. Jeden z Vás se ujme rodného statku. Ovšem, není to žádná podmínka. Nebudete-li mít chuti, nemusíte. Tím končím, mé nejdražší děti! Líbám Vás v duchu všechny, i s Vaší mamičkou. Buďte šťastni.
Váš milující otec. Vlasti zdar!
Když paní Vrňatová pročítala po osvobození manželovy motáky (Mašínův spoluvězeň), objevila v nich sdělení, že ve škvíře za zárubní cely č. 10 na Pankráci je ukryt tento Mašínův poslední dopis.
Vyrozuměla správu věznice. A moták z roku 1942 byl po třech letech objeven.
Odkaz Generála Josefa Mašína